Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Žudr

Dřevohostice č.p. 17, okres Přerov, Olomoucký kraj (záhorský žudr z 18. století). Zdroj: Wikimedia Commons. Autoři: J.Piskova-M.Piska, 2008. Přístup z: [1]
Usedlost Lysovice č.p. 21, okres Vyškov, Olomoucký kraj. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Pernak1, 2014. Přístup z: [2]
Lobodice, okres Přerov, Česká republika. Venkovská usedlost čp. 47 na návsi, památkově chráněný žudr. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Palickap. Přístup z: [3]
Usedlost Lysovice č.p. 33, okres Vyškov, Olomoucký kraj. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Pernak1, 2014. Přístup z: [4]
Příkazy, okres Olomouc, Česká republika. Malý žudr. Venkovská usedlost č.p. 26 s hanáckým žudrem. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Palickap, 2012. Přístup z: [5]
Usedlost Lysovice čp. 72, okres Vyškov, Olomoucký kraj. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Pernak1, 2014. Přístup z: [6]
Příkazy, okres Olomouc, Česká republika. Velký žudr. Venkovská usedlost č.p. 50 s hanáckým žudrem. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Palickap, 2012. Přístup z: [7]
Ústín, okres Olomouc, Česká republika. Dům č.p. 46, barokní hostinec U Labutě s "falešným" hanáckým žudrem. Zdroj: Wikimedia Commons. Autor: Palickap, 2012. Přístup z: [8]. Info též na [9]

Ž. je mohutná patrová stavba (rizalit) vystupující do prostoru před průčelím domu směrem k návsi nebo směrem k hlavní komunikaci. Ž. dosahuje stejné výšky jako vlastní obytné stavení. Se ž-y se ještě dnes lze setkat na Hané (Olomoucku, Přerovsku, Prostějovsku) a na Vyškovsku; doba jejich vzniku a vrcholného rozkvětu je datována do 2. poloviny 18. století až 1. poloviny 19. století. Ž. hanáckého typu byl rozšířen v rovinných obcí Hornomoravského úvalu a na vyvýšeninách, které k němu přiléhají (např. obce Dřevohostice, Lobodice, Příkazy); od ž-u v centrální části Hané se rizality v bývalém německém jazykovém ostrůvku na Vyškovsku (např. obce Lysovice, Rostěnice-Zvonovice, Kučerov) odlišují některými zvláštnostmi. Viz žudr na Vyškovsku

V přízemí ž-u bývala prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěny, v patře sýpka (komora, skladovací prostor) s malými okny. Většina žuder měla krov s valbou se sklonem na všechny tři strany; jen u některých byl v průčelí dřevěný trojúhelníkový štít. V průčelí ž-u býval malý výklenek se sochou světce. Přízemí ž-u (a síň domu) užívali obyvatelé stavení k posezení - s rodinou, se sousedy, při drobných ručních pracích, při klevetění o dění ve vsi. Žudrové domy bývaly ozdobeny malými předzahrádkami s květinami ohrazenými plaňkovými ploty. Ž-y se stavěly z hlíny (cihel vepřovic), střecha byla zhotovena za slaměných nebo rákosových došků.

Vondrušková, Vondruška uvádějí, že jde o "výjimečný stavební prvek, který se užíval jen u hliněných domů na Hané... v patře byla vždy roubená sýpka, ale přízemím se žudra lišila." Odlišovat je třeba ž-y otevřené, dělené a uzavřené.

Otevřený ž. je neznámější variantou ž-ů; jeho přízemní prostor vytvářející předsíň domu je přístupný z ulice a je tvořen arkádami, resp. "otevřenými vstupními a okenními oblouky, jejichž klenební pásy mají nejčastěji půlkruhový nebo segmentový tvar; bývají umístěny uprostřed nebo na rohu obytné stavby". (Lidova-architektura.cz, Martin Čerňanský) Patro tohoto typu ž-u sloužilo jako okny neosvětlená komora, větraná úzkými otvory.

Dělený ž. slouží jako vchod do domu a částečně jako komora, tj. kombinace otevřeného a uzavřeného ž-u.

Uzavřený ž. je stavbou bez otevřených oblouků, tj. přístupnou pouze z vnitřku domu, nikoliv z ulice. Uzavřený ž. se také většinou nestavěl před vchodem do domu, ale v jeho rohu, přičemž zde byla obvykle umístěna skladovací komora.

Architektonická tradice ž-ů se odráží i v některých novodobých stavbách (tzv. pseudožudrech) s primárně jinou funkcí (např. autobusová zastávka a turistické odpočívadlo v Lysovicích a mateřská školka v Hlubočanech na Vyškovsku, viz [10]). Původní lidová architektura domů s žudrovým vchodem je dnes unikátní záležitostí; většina z dochovaných ž-ů nebo žudrových selských stavení je chráněna jednotlivě jako kulturní památka nebo v rámci vesnické památkové zóny (viz [11] nebo [12] aj.).

Chybně je pojem ž. často zaměňován za pojem žudro nebo žondr. (viz Celá, s. 18)

Související pojmy: → architektura, → rizalit, → veranda, → architektura lidová, → region etnografický, → arkáda, → oblouk, → klenba, → žudro, → žondr, → památka kulturní, → zóna památková, → žudr na Vyškovsku.

L:
VONDRUŠKOVI, Alena a Vlastimil. Vesnice. Edice Průvodce českou historií. Praha : Vyšehrad, 2014, s. 70, 199 s.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef, MRUŠKOVIČ, Štefan. Lidová architektura : encyklopedie. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1983, 359 s.
CELÁ, Zdeňka. Studie péče a využití souboru staveb lidového stavitelství v Lysovicích. Diplomová práce, Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně, Agronomická fakulta, Brno 2009, 64 s. Přístup z: [13]

Odkazy:
Web Lidová-architektura.cz. Otevřený, dělený a uzavřený žudr. Přístup z: [14]
Web Lidová architektura.cz. Domy střední Moravy. Přístup z: [15]
GURYČA, Richard. Žudrové domy na Vyškovsku. Chatar-chalupar.cz. [on-line]. Přístup z: [16]
Turistika.cz. Žudrové domy v Lysovicích na Vyškovsku. Přístup z: [17]
Turistika.cz. Žudrové domy v Roštěnicích na Vyškovsku. Přístup z: [18]
Turistika.cz. Žudrový dům v Kučerově. Přístup z: [19]
Turistika.cz. Ústín (u Olomouce) – „falešný“ hanácký žudr. Přístup z: [20]

Eva Heřmanová 27.12.2014

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Arnost Jablkon, Zofka777