Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 35: Řádka 35:
 
Související pojmy: → [[hřídel]], → [[mlýn]], → [[starověk]], → [[otrok]], → [[stroj]], → [[studna]], → [[žernov]], → [[efektivita]], → [[pivovar]], → [[klasicismus]], → [[středověk]], → [[dolování]], → [[šachta]]
 
Související pojmy: → [[hřídel]], → [[mlýn]], → [[starověk]], → [[otrok]], → [[stroj]], → [[studna]], → [[žernov]], → [[efektivita]], → [[pivovar]], → [[klasicismus]], → [[středověk]], → [[dolování]], → [[šachta]]
  
L:
+
L: <br>
 
+
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. ''Řemesla a výroba''. Praha : Vyšehrad, 2015, s. 48. <br>
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. ''Řemesla a výroba''. Praha : Vyšehrad, 2015, s. 48.  
+
''Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí''. Díl dvacátý sedmý. Praha : Argo, 2002, 983 s. <br>
 
+
pivovar. ''Národní památkový ústav'' [on-line databáze]. Národní památkový ústav: Praha 1. Přístup z: [http://pamatkovykatalog.cz/?presenter=ElementsResults&action=element&element=2328716] <br>
''Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí''. Díl dvacátý sedmý. Praha : Argo, 2002, 983 s.
+
MACHEK, Václav. ''Etymologický slovník jazyka českého a slovenského''. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 725. <br>
 
+
pivovar. ''Národní památkový ústav'' [on-line databáze]. Národní památkový ústav: Praha 1. Přístup z: [http://pamatkovykatalog.cz/?presenter=ElementsResults&action=element&element=2328716]
+
 
+
MACHEK, Václav. ''Etymologický slovník jazyka českého a slovenského''. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 725.
+
  
 
Anna Goldmanová 15.11.2016
 
Anna Goldmanová 15.11.2016

Verze z 2. 12. 2016, 19:24

Žentour

(od slova žernov = mlýnský kámen)

Ž. je dávné zařízení k pohonu strojů, poháněné silou dobytčat (případně lidé - obvykle otroci či zajatci). Zapřažené dobytče chodilo v kruhu a pohybovalo zařízením, které pomocí převodů přenášelo pohyb na mlýnské žernovy či jiný mechanismus (zejména k čerpání vody z hlubokých studen a později i dolů).

Zvířata či lidé chodí v kruhu zapřaženi k oji tvořící poloměr kružnice. Druhý konec oje je zapuštěn v ozubené kuželové kolo, které je upevněno na svislém krátkém hřídelíku. Osa hřídelíku je osou otáčivého pohybu způsobeného zvířecím potahem a je středem jízdní kružnice. Točivý pohyb kuželového kola přenáší se přímým záběrem na menší kuželové kolo ozubené uklínované na vodorovném hřídelíku, a z toho převádí se čelním ozubeným soukolím na hlavní hnací hřídel opatřený univerzálním kloubem (zv. Hookův klíč). Všechna ozubená kola a k nim náležející ložiska jsou upevněna na společném dřevěném či železném rámu. Chce-li se dosáhnout rychlosti větší rychlosti, používá se planetové soukolí. Převod činí obvykle 1:40 až 1:70, tj. při jednom otočení oje kolem dokola se otočí hlavní hřídel 40–70krát.

Soubor:Žentour stojatý.jpg
Ž. stojatý. Zdroj: Ottův slovník naučný. Přístup z: [1]
Soubor:Žentour ležatý.jpg
Ž. ležatý. Zdroj: Ottův slovník naučný. Přístup z: [2]
Ruční ž. Zdroj: Štola Johannes. Přístup z: [3]

Každý ž. má zařízení zamezující pohybu oje, když potah stojí, a vylučuje poranění obsluhujícího personálu. Efektivita bývá při dvojnásobném převodě až 80 %, při trojnásobném až 70 %.

Podle polohy hnacího hřídele rozlišujeme ž.

  • ležatý – hlavní hnací hřídel je v zemi uložen tak, že tažný dobytek chodí přes něj,
  • stojatý (sloupkový) – hlavní hnací hřídel je svislý a převod pohybu z něho na pracovní stroj děje se ve výši např. řemenem, takže potah chodí pod ním.

Podle přenosnosti rozeznáváme ž.

  • stacionární (nepřenosný),
  • přenosný – bývá umístěn a upevněn na a lze jej kamkoli dopravit a připojit k pracovnímu stroji.

Ž-y byly kdysi běžné. Ve starověku představovaly hlavní pohon velkých mlýnů, ale tzv. volové neboli žentourové mlýny byly i na našem území ještě donedávna. Ukázkou je např. památkově chráněný klasicistní polygonální mlýn z roku 1812 v Kostelci nad Černými lesy ve dvoře bývalého pivovaru.

Žentourový mlýn v Kostelci nad Černými lesy. ŠJů, 2010. Zdroj: Wikimedia.org. Přístup z: [4]

V českých zemích ž-y poháněli kromě dobytčat i zajatci. Používaly se hlavně při dolování. Po husitských válkách docházelo k postupnému zdokonalování ž-ů, a sice se zaváděním svislých těžebních šachet (do té doby se razily úklonné). Základem konstrukce byl masivní svislý hřídel zapuštěný do železného ložiska, uloženého zpravidla v těžkém kameni; jeho horní konec byl upevněn v masivní konstrukci kuželovitého tvaru. Na hřídeli byl buben, na nějž se navíjelo lano. Původní zařízení mělo na bubnu jen lano s jedním závažím. V 16. století se v Kutné Hoře začalo používat vylepšení, které bylo založeno na využití dvou bubnů tvaru komolých kuželů, které umožňovalo, aby na lanu visela břemena na obou koncích. K vyrovnání váhy lana se vytahované lano navíjelo na kónickém bubnu od nejmenšího poloměru k největšímu, odvíjené na sousedním bubnu od největšího k nejmenšímu poloměru.

Toto zařízení však lépe fungovalo u vodních kol, kde byly bubny v horizontální poloze – u ž-ů byly ve vertikální a lano často spadávalo. Nedostatek odstranila konstrukce bubnu s drážkami (poprvé užit v roce 1793 v Krušné Hoře u Berouna). S hloubkou šachet rostly rozměry ž-ů, takže v 18. století měly největší průměr až 20 m a výška hřídele byla až 16 m. Koně u ž-ů byli po 2–4 hodinách přepřaháni.

V Kutné Hoře se v 16. století z šachty dlouhé 150 m a se sklonem 60° dopravilo na povrch za 3 hodiny asi 210 q horniny (střídavě bylo užíváno 7 párů koní). V 19. století byly v dolování nahrazeny ž-y parními stroji a ž-em se začaly pohánět mlátičky a řezačky na venkovských usedlostech. Ve velkostatcích byl brzy nahrazen parními lokomobilami a ve 20. století elektrickými motory.

Související pojmy: → hřídel, → mlýn, → starověk, → otrok, → stroj, → studna, → žernov, → efektivita, → pivovar, → klasicismus, → středověk, → dolování, → šachta

L:
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Řemesla a výroba. Praha : Vyšehrad, 2015, s. 48.
Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl dvacátý sedmý. Praha : Argo, 2002, 983 s.
pivovar. Národní památkový ústav [on-line databáze]. Národní památkový ústav: Praha 1. Přístup z: [5]
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 725.

Anna Goldmanová 15.11.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777