Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání

Špýchar

(z něm. Speicher = sýpka)

Š. je stavba či speciální prostor v podstřeší, kam se ukládalo vymlácené obilí (do vyšších podlaží lehčí zrno, nížeji těžší obilí) i jiné zásoby, nebo též různé nářadí a náčiní potřebné v zemědělství; v letních obdobích se tu i spalo. V ovocnářských oblastech se do horního prostoru ukládalo i ovoce. Š. se zval (nářečně špejchar) také sýpka. Vedle toho se užívalo i staročeské pojmenování kleť a nářeční srub, komora či sypanec. Kleťe jsou doložené již z období Velké Moravy – stály na kůlech, měly podlahu nad úrovní terénu a zdi z proutí kvůli větrání. Na venkově byly takovéto š-y i v 11. a 12. století, ale podle dochovaných názvů se soudí, že již v předhusitské době se stavěly š-y roubené.

Uskladnění obilí byla věnována velká péče, protože bylo hlavním majetkem rolníků (a zároveň zárukou toho, že rodina nebude hladovět). V pravěku se obilí ukládalo do dřevěných kadlubů nebo do obilních jam. Obilní jámy sloužily pro dlouhodobější uložení osiva, v kadlubech se ukládalo obilí určené pro spotřebu.

Středověké š-y se umísťovaly v patře stavby. Byly většinou ze dřeva i když bylo přízemí zděné. Ojediněle se stavěly i zděné š-y (např. v Pfaffenschlagu, v Písečném nedaleko Slavonic je š. ze 16. století). Zvláštní doklad zděného patrového š-u nacházíme v jižních Čechách. Zděné š-y byly stavěny z hlíny zpracované do válků, nepálených a pálených cihel a z kamene. V severozápadních Čechách se objevovaly š-y hrázděné (obvykle na sloupové kolně). Měly někdy dřevohlinité klenutí (tzv. lepenec). V raném novověku byly již běžné velké zděné vrchnostenské sýpky, které známe ze 17. a 18. století. V poddanských usedlostech se však zděné š-y objevovaly ve větší míře až ve 2. polovině 18. století a vytlačily roubené až v 19. století.

Josefínská hospodářská opatření přikazovala budovat obecní sýpky (zv. kontribučenské). Do nich odváděli sedláci část úrody, aby vytvořili společné zásoby obilí pro léta neúrody. V roce 1864 byla jejich funkce zrušena.

Š. musel být suchý, dobře větraný a chráněný před hlodavci. Proto se zřizoval v nadzemním podlaží. Někdy to byla i vícepatrová stavba věžovitého tvaru. Patrová dispozice š-ů byla běžná od středověku a udržela se až do 19. století, i když s konstrukčními a dispozičními odchylkami. Š-y stávaly buď samostatně nebo byly konstrukčně spojené s dalšími budovami. Umísťovaly se vždy tak, aby na vchod bylo vidět z oken domu.

Typy š-ů:

1. špýcharový dům – zde je pod jednou střechou umístěn š. v patře nad komorou. Je typický pro Chodsko, šumavské podhůří, Hanou a část Moravského Slovácka. Původně š. tvořila roubená komora; zděné se začínají objevovat až po třicetileté válce. Roubený š. zasazený do zděného domu býval z vnější strany omítnutý, aby splýval s okolní stavbou.

2. Š. v průčelí usedlosti nad průjezdem do dvora. Tento zvláštní způsob umístění je doložen jen na Českomoravské vrchovině u čtyřbokých usedlostí a na Opavsku. Takové š-y bývaly roubené.

3. Věžovitý roubený š. Je doložen jen na Chebsku. Tento středověký typ š-u má původ ve franckém prostředí. Stavba stála vždy samostatně ve dvoře a měla více pater, přičemž horní patro vždy o něco přesahovalo spodní. Často byly opatřeny pavlačí, přístupnou po schodech zevnitř nebo z vnější strany.

4. Roubené kupolovité š-y (sruby, sroubky) se omazávaly hlínou a měly zavěšené slaměné či šindelové střechy. Vyskytovaly se v jihozápadních Čechách, na Opavsku, severním a východním Slovensku. Další vývoj přinesl rovný strop a pevně usazené střechy.

5. Dlouhý patrový š. s kůlnou v přízemí (pravděpodobně inspirovaný š-em švábským) někdy svojí délkou uzavíral celou jednu stranu dvora (obvykle protilehlou k obytné části). V otevřeném přízemí byly kůlny pro povozy a nářadí, v patře vlastní sýpka, přístupná někdy po schodech z přízemí, jindy přes pavláčku v patře. Tento typ š-u je doložen na chebských dvorcích a v úrodných obilnářských krajích jako Lounsko, Slánsko, dolní Poohří.

Související pojmy: → dvorec, → střecha, → šindel, → srub, → kupole, → věž, → patro, → strop, → zdivo hrázděné, → konstrukce, → sloup, → pravěk, → kleť, → kadlub, → pavlač.

L:
VONDRUŠKOVÁ, Alena, VONDRUŠKA, Vlastimil. Vesnice. Praha : Vyšehrad, 2014, s. 120–123.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura. Praha : SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1983. s. 223.

Anna Goldmanová 12.7.2015

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Bludišťák, Echo, MONUDET, Zofka777