Z Arts Lexikon
Přejít na: navigace, hledání
 
Řádka 38: Řádka 38:
 
Nominální počet stoupenců '''š-u''' je až 100 milionů, praktikujících asi 4 miliony. Děti jsou zasvěceny v chrámu ve věku 13 dní. také se zde uzavírají sňatky. Pohřby se však konají s buddhistickými obřady.  
 
Nominální počet stoupenců '''š-u''' je až 100 milionů, praktikujících asi 4 miliony. Děti jsou zasvěceny v chrámu ve věku 13 dní. také se zde uzavírají sňatky. Pohřby se však konají s buddhistickými obřady.  
  
Související pojmy: → [[svatyně]], → [[kněz]], → [[náboženství]], → [[buddhismus]], → [[taoismus]], → [[konfucianismus]], → [[císař]], → [[kult]], → [[monarchie]], → [[magie]], → [[sekta]], → [[obřad]], → [[buddha]], → [[médium]], → [[alegorie]], → [[tradice]], → [[asketismus]], → [[procesí]], → [[socha]], → [[obětina]], → [[brána]], → [[rituál]], → [[amulet]], → [[zahrada]], → [[starověk]], → [[patron]], → [[dynastie]], → [[rituál pohřební]], → [[pohřeb]], → [[hierarchie]].  
+
Související pojmy: → [[svatyně]], → [[kněz]], → [[náboženství]], → [[buddhismus]], → [[taoismus]], → [[císař]], → [[kult]], → [[monarchie]], → [[magie]], → [[sekta]], → [[obřad]], → [[buddha]], → [[médium]], → [[alegorie]], → [[tradice]], → [[asketismus]], → [[procesí]], → [[socha]], → [[obětina]], → [[brána]], → [[rituál]], → [[amulet]], → [[zahrada]], → [[starověk]], → [[patron]], → [[dynastie]], → [[rituál pohřební]], → [[pohřeb]], → [[hierarchie]].  
  
 
L: <br>
 
L: <br>

Aktuální verze z 4. 11. 2016, 17:38

Šintoismus

(šintó = cesta kami neboli ochranných božstev všech věcí)

Š. je japonský náboženský systém. Šintó označuje různé skupiny těchto systémů a praktik. Šintoistická věrouka a rituály se vyvíjely od starověku z přírodního náboženství a uctívání duchů. Vývoj š-u není spojen z žádnou výraznou konkrétní postavou. Samotný pojem vznikl v 6. století. Š. je spjat s názorem, že příroda a život jsou posvátné a zahrnují v sobě duchovní síly a duchovní život; všechno na Zemi je osídleno duchy (zv. kami) – patří sem bohové, duchové předků i elementálové přírodních jevů (stromů, hor, řek atd.).

V rané fázi š-u hrála důležitou úlohu bohyně Slunce Amaterasu, která stála na vrcholu božské hierarchie. Je považována za patronku Japonska. Tato bohyně prý naučila Japonce pěstovat rýži a tkát na tkalcovském stavu. Je uctívána jako předek, protože se věří, že poslala svého syna Ninigiho, aby založil císařskou dynastii země.

Další bohové jsou např.

  • Tenman – bůh učenosti; jeho svatyně vyhledávají především studenti, prosící zde za úspěch u zkoušek.
  • Hačiman – původně bůh rolníků, který se kolem 12. století stal kamiem války a válečníků. Jsou mu zasvěceny tři hlavní svatyně v Use, v Kjótu a v Kamakuře.
  • Bůh rýže Inari je spojen s úrodností a prosperitou. U vchodů do jeho svatyní bývají obvykle kamenné sochy lišek – jeho poslů.

Původně kami neměli svatyně. Jejich území se určovalo jen během rituálních oslav na jejich počest. Od 7. století pod vlivem čínského politického systému zaznamenal všechny kami v říši, aby jim ústřední vláda mohla vystavět svatyně. V 10. století vláda udržovala téměř 3000 svatyní.

Kolem svatyň se soustřeďuje náboženská praxe. V některých se konají celonárodní obřady, někdy s vojenským významem. Jiné svatyně jsou spíše lokální a uctívají se v nich místní kami. V dalších se shromažďují skupiny věřících, které spojuje nějaký společný zájem. Šintoistické svatyně bývají malé a nenápadné stavby. Před posvátné předměty v nich umístěné smí předstoupit jen kněz (kannuši); ostatní účastníci obřadu zůstávají venku. Ve větších svatyních obřady provádějí dědiční kněží, kteří na požádání rovněž mohou přijít vykonat obřad k věřícímu domů (domácí svatyně je někdy umístěna na zahradě).

Svatyně bývají situovány na posvátných místech, poblíž řek nebo hor. Japonci pořádají do svatyní poutě. Vstup tvoří obřadní brána (torii) ze dvou vertikálních břeven, které nahoře přepažuje třetí. Š. si velmi cení rituální čistoty, proto je část areálu vyhrazena očistě a je zde k dispozici voda. Věřící upozorňují kami na svoji přítomnost taháním za zvonek či tlesknutím. Přinášejí jim obětiny – peníze, potraviny, nádobky se saké. Obětují i amulety se jmény bohů.

Na Nový rok (hlavní svátek) navštěvují lidé svatyně, aby si zajistili štěstí pro následující rok a poprosili o ochranu před zlými duchy. Slavnosti probíhají dále v době sázení rýže na jaře a v době její sklizně na podzim. Jaro a podzim jsou také vyhrazeny uctívání předků a návštěvám hrobů. Při svátcích šintoisté nocí často ulicemi sochu kamie v přenosné svatyňce, aby všichni viděli, že jejich komunitu navštívil a ochránil.

Š. obsahuje silnou asketickou tradici. Muži i ženy se zde v ústraní cvičí v exorcismu a hypnotických technikách. Komunikaci s kami mohou zajišťovat média, kterými jsou vždy ženy. Při oslavě svátků se konají procesí s alegorickými vozy.

Náboženský vývoj v Japonsku ovlivnily předně kontakty s Koreou a Čínou. Z Číny přicházely buddhistické vlivy, které š. téměř pohltily. Ve vyšších vrstvách společnosti začal převládat buddhismus, zatímco š. se uchovával mezi obyčejnými lidmi. Š. v mnoha oblastech s buddhismech splynul, např. kami byli ztotožňováni s buddhy. Š. byl také velmi ovlivněn taoismem, konfucianismem. Protože tyto vlivy sílily, začali Japonci v 8. století shromažďovat šintoistické spisy a obřady začaly dostávat pevnou formu a řád.

Prvními písemným záznamem je vyprávění o dávných věcech neboli Kodžiki zpracované kolem roku 712 důstojníkem Ono Jasumarem na příkaz císařovny Gemmei. Kodžiki vypravuje dějiny Japonska od stvoření světa do roku 628. Druhým nejstarším pramenem je 31 dílů Nihongi (Kroniky Japonska) nebo též Nihon šoki dokončený roku 720. Nihongi se též zabývá dějinami a zachycuje historické události za vlády dvou císařů v 8. století. V obou textech se píše o oddělení nebe a země. Bohové povstali z mužského a ženského principu Izanagi a Izanami. Jejich spojením vzniklo Japonsko a rovněž kami.

Jiné údaje o prvotních japonských náboženských představách se nacházejí ve Fudoki (8. století), Kogo-Šui (807–808), Šodžiroku a Engi-Šiki (927).

Náboženská reforma Meidži začala rozlišovat 4 typy š-u:

  • císařský š. (košicu) byl definován vládou jako v podstatě nenáboženský směr. Stal se národním kultem, který zahrnoval úctu k císaři, jeho rodu, rodině a svatyním. Od roku 1946 je pod záštitou centralizované společnosti Džindža hončo.
  • š. provozovaný ve svatyních (džindža);
  • sektářský š. (zv. kjoha) vytvořily různé šintoistické sekty, které měly povoleno provozovat náboženskou praxi. Tvoří jej 13 skupin. Jednotlivé sekty mají své vlastní vedení.
  • lidový š. (minkan) tvoří rozmanité sekty a uskupení, které uctívají mnoho různých božstev a v jejichž praxi se objevují i různé magické tradice; zahrnuje i věštění a uctívání duchů. Domácí š. se praktikuje v rodinách a zahrnuje většinou uctívání předků.

Od roku 1868, po obnovení monarchie, se císař snažil oddělit od sebe š. a buddhismus. Tím se státní š. identifikoval s císařem a vládou a praktikování š-u se stalo výrazem vlastenectví. Kolem hlavní svatyně v Ise, zasvěcené bohyni Amaterasu, se začal rozvíjet silný kult císaře. Císař a jeho rodina byli v uctíváni přinejmenším od éry Jamato. Nově se spojili dohromady stát, císař a bohyně Slunce. Polobožský statut císaře přestal být uznáván až koncem druhé světové války.

Nominální počet stoupenců š-u je až 100 milionů, praktikujících asi 4 miliony. Děti jsou zasvěceny v chrámu ve věku 13 dní. také se zde uzavírají sňatky. Pohřby se však konají s buddhistickými obřady.

Související pojmy: → svatyně, → kněz, → náboženství, → buddhismus, → taoismus, → císař, → kult, → monarchie, → magie, → sekta, → obřad, → buddha, → médium, → alegorie, → tradice, → asketismus, → procesí, → socha, → obětina, → brána, → rituál, → amulet, → zahrada, → starověk, → patron, → dynastie, → rituál pohřební, → pohřeb, → hierarchie.

L:
O'CALLAGHAN, Sean. Malé kompendium světových náboženství. Praha : Knižní klub, 2012, s. 176–181.
KEENE, Michael. Světová náboženství. Praha : Knižní klub, 2003, s. 176–177.
ELIADE, Mircea, CULIANU, Ioan Petru WIESNER, Hillary SuzanneSlovník náboženství. Praha : Český spisovatel, 1993, s. 235–240.
JANOŠ, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. V Praze : Albatros, 1986, s. 41–44.

Anna Goldmanová 31.10.2016

Na hesle se spolupodíleli uživatelé

Echo, Zofka777